Pár slov o medu

Med a jeho historie

Med patřil odpradávna mezi nejdůležitější potraviny a pochoutky. Už tehdy se o něm vědělo, že je nejen zdravý, ale i dobrý. I v egyptských papyrusech jsou zmínky o medu, staří Římané jedli med i k masu a tato tradice se udržuje dodnes v orientálních kuchyních.

V dávné minulosti k získání medu využíval člověk divoce žijící včely. Původním přirozeným příbytkem včel byly dutiny ve starých kmenech stromů v lesích. Tyto dutiny vyhledávali tzv. brtníci. Byli to lidé, kteří z nich vykrajovali kusy zavíčkovaných medových plástů. Později lidé již vyřezávali části kmenů osazené včelami a ty si odnášeli do blízkosti svých příbytků. Tito lidé měli významné místo ve společnosti, protože byli zdatní, obratní a nebojácní.

Med a včely

Včely sbírají nektar, medovici a sladké šťávy obsažené v rostlinných orgánech, které obohatí látkami z vlastního těla, pozmění ve svém trávicím ústrojí a uskladní v plátech. Nektar je nejčastější zdroj medu. Když včela naplní medový váček, předá jeho obsah v úle třem až čtyřem včelám. Předáváním se odpařuje voda, nektar se zahušťuje. Včely k němu přidávají výměšek z hltanových žláz a pak nektar uloží do buněk. Podobným způsobem, jakým přinášejí včely do úlu nektar, přinášejí i medovici. Medovice je již částečně mšicemi, červci a mery (producenty medovice) zpracovaná rostlinná míza stromů.

Samotný med poté dozrává v plátech a to probíhá i po zavíčkování buňky voskovým víčkem včelami. Když je med zralý, včelař pláty z úlu odebírá a vybrané pláty nahrazuje prázdnými. Med z plástů získává včelař vytáčením v medometu.

Složení medu

Med obsahuje vodu, tvoří mezi 15-18%, dále glukózu a fruktózu (jednoduché cukry), kterých bývá v medu mezi 60-70%. Další složkou jsou organické kyseliny (kyselina jablečná, vinná a citronová), které dávají medu typickou vůni, chuť a působí dobře na trávení. Dále jsou tam obsaženy bílkoviny z pylových zrn, enzymy, minerální látky (soli, stopové prvky), pryskyřice a silice, vitamíny a inhibin  potlačující růst mikrobů.

Využití medu

V dnešní době je med široce využíván. Sladíme s ním čaj, mléko, dáváme jej na kaše. Přidáváme ho do náplní dortů či ho mažeme na chléb a děláme z něj výborné medové perníčky a jiné sladké i slané dobroty. Také se med využívá jako lék při nachlazení, chřipce či při různých úrazech jako dezinfekce a k hojení ran.

Pár tipů na závěr

Med má vysokou výživovou hodnotu a přitom je dobře stravitelný. Navíc sladké pečivo z něj dlouho vydrží, pokud se uchovává v plechové krabici či v suché a chladné místnosti. Samotný med by se měl skladovat ve skleněných či kameninových, neprodyšně uzavřených nádobách. Zároveň platí, že se nesmí dávat do blízkosti aromatických potravin (cibule, česneku, zelí, sýrů, sušených hub atd.), protože by od nich přijal pachy.

Pro přípravu perníčků je vždy lepší použít med tmavší (lesní), který lépe zabarví těsto. Ideálně by měl být vždy v tekutém stavu, protože zkrystalizovaný med se nespojí s jednotlivými přísadami a těsto má tak následně špatnou skladbu a nepracuje se s ním dobře. A to je bohužel i vidět na výsledných perníčcích. V případě, že nám med zkrystalizoval, tak je třeba ho rozpustit ve sklenici ponořené do vody s teplotou do 50 stupňů. Vyšší teplota již ničí všechny blahodárné složky obsažené v medu. Stejně tak si musíme dát pozor, čím med nabíráme. Ideální je dřevěná lžička na med.